Kostel sv. Jana Křtitele

Založení kostela

Vznik kostela sv. Jana Křtitele v Úterý je obestřen nejasnostmi. Neexistuje žádný věrohodný pramen, podle kterého by se mohl vznik kostela datovat. Nicméně existují dvě verze případného založení kostela. První vychází z listiny vydané v roce 1183. Kníže Bedřich potvrzuje v této listině johanitskému řádu všechny statky a přidává k dosavadním některé nové [1]. Dále kníže johanitům nařizuje zřídit z několika vesnic újezd, který má být nazván Jeruzalémský a vystavět v něm kostel ke cti sv. hrobu Páně a blahoslaveného Jana Křtitele. Zda tento kostel byl skutečně zbudován je dle mínění K. Wasky [2] nejisté, naopak podle J. V. Šimáka [3] tento kostel skutečně postaven byl a vedle něj až sekundárně vznikla osada Úterý. J. V. Šimák na základě interpretace této listiny dochází k závěru, že ačkoliv Úterý není v této listině jmenováno, je obklopeno vesnicemi újezda a úterský kostel je jako jediný v širokém okolí zasvěcen právě sv. Janu Křtiteli. Ačkoliv první doložená zmínka o zasvěcení kostela sv. Janu Křtiteli pochází až z roku 1495, ze závěti Heřmana ze Žernovníka, který kostelu sv.Jana Křtitele v Úterý, kde je pohřbena jeho matka, odkazuje peněžitou částku [4]. Druhá verze, kterou předkládá W. Janusch [5] na základě citace z Passauera, uvádí, že na místě pozdějšího kostela si nechal král Vladislav I. (1107-25) postavit lovecký zámeček, který byl obehnán valem a příkopy. A u tohoto zámečku posléze vznikl kostel, který se po zániku loveckého zámečku zachoval a přerostl v kostel farní. Bezpečně doloženou existenci kostela i s farou máme ze série čtyř listin vydaných v roce 1233. V první listině podstoupil král Václav (1230-53) své matce Konstancii újezd na Plzeňsku, včetně Úterý, která je následně prodala tepelskému klášteru, což je uvedeno ve druhé listině a třetí listinou je toto králem potvrzeno. Ve čtvrté listině odkupuje premonstrátský klášter v Teplé od německých rytířů kostel i s farou v Úterý a v nedalekém Vidžíně. Podle K. Wasky je nejasné, za jakých okolností se tyto vsi dostali do držby německých rytířů, podle názoru J. V. Šimáka němečtí rytíři na uvedené fary žádné právo neměli, pouze si je nárokovali [6]. Uvedené listiny jsou tedy spolehlivým dokladem existence Úterý, včetně farního kostela. Také z nich jasně vyplývá patronátní právo tepelského kláštera nad úterskou farností, které zůstalo až do dnešních dnů, s výjimkou let 1948-91. Kostel byl postaven na nevysokém návrší, pod kterým se rozprostírá celé městečko. Takovéto umístění kostela bylo velice výhodné z hlediska fortifikačního. Jak původní kostel vypadal, bohužel nevíme, jeho podoba byla zničena rozsáhlým požárem v 17. století. Je pravděpodobné, že jako ostatní venkovské kostely byl dřevěný [7]. Kolem kostela byl vybudován hřbitov, který se využíval až do josefínských reforem, po nich byl přesunut nad obec k zádušní kapli sv. Václava. Hřbitov s kostelem byly součástí opevnění městečka, za jeho zdi se obyvatelé schovávali v případě nebezpečí.

Další informace o historii úterského kostela a farnosti najdete zde.

Poznámky a literatura

  1. Podle K. Wasky je tato listina falzum ze 13. století, nicméně uvádí, že obsah lze považovat za reálný, neboť měl formálně pojistit majetek, který johanité skutečně drželi.
  2. Waska, K.: Dějiny poddanského městečka Úterý do konce 17. století. (rukopis) Praha 1977.
  3. Šimák, J.V.: Újezd Jeruzalémský. ČSPS, 41, 1933, s. 141-144.
  4. Janusch, W.: Neumarkt 1233-1700. Ein Kulturbild. (rukopis) Kuttenplan 1934. s. 48.
  5. Janusch, W.: tamtéž. s. 44.
  6. Šimák, J.V.: tamtéž. s. 141-144.
  7. J. Kroh ve svém článku hovoří o kostelu ze dřeva, kde ale čerpal své informace neuvádí, takže mohlo jít také o pouhou hypotézu. Viz Kroh, J.: K dějinám města Úterý. Život Plzeňska, 5, 1954, s.137-138.

Pramen: bakalářská práce K. Kvasničkové o historii úterského kostela, Západočeská univerzita v Plzni, 2002.