Úterý

Historie Úterý

Úterý vzniklo nedlouho před rokem 1200. První zmínka o něm však pochází až z roku 1233, kdy král Václav I. věnoval své matce Konstancii několik vsí, mezi nimi i "Vtheri", a od ní je vzápětí získal tepelský klášter premonstrátů. Úterý leželo poblíž staré obchodní cesty vedoucí z německého Wűrzburgu na Cheb a přes Teplou a Manětín dále ku Praze. Její odbočka šla z Teplé přes Úterý na Plzeň. Ves měla již tehdy kostel s farou a týdenní trh, podle něhož získala své jméno. Tvrdívá se, že se zde dolovalo zlato a razily dukáty. Těžbu zlata nelze zcela vyloučit, mincovna je ale pouhou pověstí.

Tržiště se stalo střediskem jihovýchodní části tepelského klášterního panství a ves přerostla nejpozději v první polovině 14. století v městečko. Nejstarší a největší řemeslnické cechy utvořili pekaři, řezníci a ševci, obyvatelstvo se zároveň živilo i zemědělstvím. Již koncem 13. století je v Úterý doloženo šest mlýnů. Teprve roku 1439 však tepelský opat Racek vydal privilegium, které umožnilo další rozvoj městečka : měšťané získali právo svobodně odkazovat majetek v mužské i ženské linii, Úterý mohlo mít vlastní pečetidlo a městskou knihu pro zápisy kupních smluv a jiných důležitých záznamů. Nejstarší dochovaná městská kniha začíná teprve rokem 1552 avšak dvě pečeti, velký a malý typ, máme doloženy již z let 1446 a 1442. Tyto zdánlivé maličkosti dokládají význam a samostatnost, jíž městská rada v čele s voleným purkmistrem dosáhla.

Hlavní erbovní figurou městského znaku je havran nesoucí v zobáku prsten. Najdeme ho už na nejstarších pečetích. Původ tohoto znamení je neznámý, paroží v úterském znaku je ovšem odvozeno ze znaku kláštera. Městečko mělo dokonce i hrdelní pravomoc, a to až do roku 1765. Kata si půjčovalo většinou z Plzně. K poslední popravě došlo ještě roku 1746.

Úterý nemělo nikdy hradby, trpělo proto různými průtahy vojsk. Tepelský klášter a jeho panství byly shodou okolností ušetřeny husitských útoků a zůstaly tehdy katolické. Pokud však docházelo v blízkosti k válečným operacím, neušetřila vojska shánějící potraviny a kořist ani Úterý a městečko muselo být vypleněno přinejmenším v letech 1421, 1431 a 1434. Za bojů krále Jiříka Poděbradského proti jeho odpůrcům stál klášter věrně na straně panovníka a v Úterý byla roku 1467 královská posádka. Okolní šlechtici pak ze msty vyloupili klášter i jeho panství a Úterý se zmocnil Bohuslav ze Švamberka. Teprve roku 1486, po složitých jednáních, bylo městečko vráceno klášteru, jemuž zůstalo až do roku 1848. Těžké škody utrpělo Úterý za třicetileté války, kdy často živilo protahující vojska, platilo výpalné, hospodáři přišli o mnoho koní i vozů.

Po třicetileté válce se Úterý těžko vzpamatovávalo z utrpěných pohrom, obnovu života narušily i kruté požáry v letech 1656, 1694 a 1732. Ohni roku 1694 podlehla více než polovina domů včetně radnice, kostela a fary, byly dokonce i oběti na životech. Velký požár vypukl ještě v roce 1894 a naposledy v Úterý hořelo roku 1998, kdy shořely čtyři domy na náměstí.

Jak sám český název napovídá, bylo Úterý založeno a osídleno slovanským obyvatelstvem. V 13. století zjišťujeme i německou menšinu, asi 25%. Tehdy vznikl německý název pro Úterý - Neumarkt (v latinských textech Novum forum), což značí nový trh, totiž druhý po sousední Teplé. Později se městečko počeštilo úplně. Němci se do něj začali pomalu stěhovat zase v 16. století (snad tomu pomohla i rázná rekatolizace, kterou klášter provedl roku 1584, část obyvatel se tehdy vystěhovala). Německy mluvící obyvatelstvo zcela převládlo ve třicátých letech 17. století a čeština úplně vymizela.

V polovině 17. století mělo Úterý asi 600 obyvatel. Jejich počet vzrostl do konce 19. století až na 1100, pak ale začal trvalý pokles. Od první poloviny 19. století se Úterý sice označovalo jako město, nestalo se však sídlem žádného významného úřadu, nedorazila sem ani železnice a zemědělství zůstalo jediným podstatnějším zdrojem obživy obyvatelstva. Významnějšími počiny bylo vybudování vodovodu roku 1909 a elektrifikace obce dokončená roku 1925.

Současnost Úterý

Odsunem německého obyvatelstva se Úterý téměř vylidnilo a posléze bylo dosídleno českým obyvatelstvem z vnitrozemí a reemigranty z ukrajinské Volyně. Mnoho domů však zůstalo prázdných, postupně chátraly, a tak během 50. a začátkem 60. let jich bylo několik zbouráno. Zbylé opuštěné domy zachránila před zničením až vlna "chalupářství" z 60. let. Dnes žije v Úterý kolem 300 obyvatel, a téměř polovina domů slouží k rekreaci.

Nový rozvoj městečka nastal až po roce 1990. Nejvíce dění v obci ovlivnilo vyhlášení Městské památkové zóny Úterý v roce 1992. Od této doby se tvář obce začala výrazně měnit. Mnohé památkové objekty byly opraveny (kostel sv. Jana Křtitele, náměstí aj.). V zrekonstruované radnici dnes sídlí obecní úřad, pošta a v krásné obřadní místnosti se konají svatby, koncerty a divadelní představení. V obci je ještě základní škola postavená koncem 50. let, hospoda, obchod se smíšeným zbožím, koloniál a dva penziony.

Do správního území Obce Úterý patří ještě dvě vsi - Olešovice a Vidžín. Olešovice, které leží na kopci nad Úterým, jsou od roku 1994 vyhlášeny venkovskou památkovou zónou a to díky poměrně zachovalé návsi s kapličkou.

Vidžín leží 4 km severně od Úterý a kdysi býval významným střediskem této oblasti. Byl ve vlastnictví řádu německých rytířů a na místě bývalé tvrze byl později postaven kostel sv. Jakuba s farou, ve které je dnes pension, který z pochopitelných důvodů nese název U Jakuba.

Nejvýznamnější stavební památky

kostel sv. Jana Křtitele Založen již koncem 12. století na pahorku uprostřed údolí, který byl podle tehdejších zvyklostí opevněn. Barokní podobu mu dal po požáru r. 1694 v letech 1695-97 stavitel Wolfgang Braunbock podle plánů Kryštofa Dienzenhofera.
kostel sv. Václava Stojí nad obcí v místě původní dřevěné kapličky zmiňované už v polovině 17. století, byl vystavěn v letech 1747-49.
radnice (čp. 1) Vznikla krátce před rokem 1556, renesanční dispozice stavby je patrná dodnes. Dnešní podobu dostala po požáru v roce 1694. Generální opravy se však dočkala až v letech 1992-93.
mariánský sloup Vystavěn městem v letech 1728-31. Ústřední sochu Panny Marie zhotovili bratři Franz a Michl Stilpové z Chebu. Sochy světců sv. Vojtěcha, Floriána a Šebestiána jsou dílem úterského sochaře Josefa Sterna.
fara (čp. 6) Barokní stavba dostavěná roku 1701.
domy na náměstí čp. 2, 69, 90, 91, 92, 123 Domy mají barokní podobu, kterou získaly po požáru z roku 1694. Mají dochována různě zřetelná gotická stavební jádra a často rozsáhlé sklepy, kam měšťané ukládali pivo ze zdejšího pivovaru. V domě čp. 91 se roku 1779 narodil Kašpar Prokop (klášterním jménem Karel) Reitenberger, pozdější tepelský opat a zakladatel Mariánských Lázní. Domy čp. 89, 90, 91, 92 vyhořely při požáru 16. 8. 1998.

Použité prameny